Technika a pomůcky

Když se chce amatérský kytarista naučit nějakou píseň, tak se většinou dožaduje tabulatury. Tedy takový ten zápis pro kytaru, kde má pěkně napsáno, na které struny má sáhnout, aniž by nutně musel ovládat noty a hudební teorii. Na následujících řádcích popíšu, jak takové tabulatury tvořím já sám.

Kytarista profesionál něco takového většinou nepotřebuje. Znám člověka, který si píseň jednou poslechne a bez větší námahy ji zahraje. „Jo, to je v A moll, jo, to jsou tyhle akordy, jo, to se hraje takhle…“

Jakože cože?

Tak pro takové lidi tento web opravdu není určen.

Od nahrávky k tabulatuře

Na začátku je vždy píseň, kterou se chci naučit. Buď mám studiovou nahrávku z CD, nebo nějaký záznam živého vystoupení na YouTube. Tam je naštěstí spousta studijního materiálu a občas se objeví opravdový klenot, například záznam některého ze starších Plíhalových koncertů. Videa si raději stahuji a archivuji, k čemuž používám jDownloader nebo VLC.

Dalším krokem je otevření nahrávky ve zvukovém editoru. Já používám Audacity. Je zdarma, umí všechno podstatné a není zbytečně složitý.

Následuje trocha stříhání a především zpomalování. Pro důkladnější studium si nahrávku obvykle zpomalím na polovinu až čtvrtinu původní rychlosti. Zpomalení sice nabízí i YouTube, ale s výsledkem z Audacity se to podle mých zkušeností nedá příliš srovnávat.

A pak už nastupuje nástroj nejdůležitější – ucho.

Poslouchám jednotlivé tóny, intervaly a souzvuky, porovnávám je s tím co jde zahrát na kytaře, a postupně skládám jednotlivé části dohromady. Interpret mi to mnohdy komplikuje tím, že do hudby ještě zpívá, případně hraje na nástroj s odlišnou barvou zvuku. Typickým příkladem je elektrická kytara.

Naštěstí se sluch dá trénovat. A pokud má člověk alespoň nějaké základy hudební teorie, zná stupnice, akordy a jejich vzájemné vztahy, jde to přece jen o něco snáz.

Pokud je k dispozici kvalitní videozáznam, občas zapojím také DaVinci Resolve. Záběry Plíhalových rukou mohou napovědět, jaký akord skutečně drží, v jaké poloze hraje nebo jakým způsobem provádí některou obtížnější pasáž.

Ne vždy je totiž největší problém zjistit, které tóny zazněly. Někdy je mnohem těžší přijít na to, jakým způsobem je vůbec možné je na kytaře zahrát.

AI přichází na pomoc

V posledních letech se objevila řada nástrojů využívajících umělou inteligenci. Pochopitelně mě zajímalo, jestli by za mě nedokázaly udělat alespoň část práce.

Průběžně zkouším automatické převody zvukových nahrávek do not nebo MIDI. Výsledky jsou stále použitelnější a v poslední době experimentuji například se službou Songscription. Automatický přepis ovšem stále beru především jako vodítko, nikoli jako hotový výsledek, kterému bych mohl bez dalšího ověřování věřit.

Mnohem užitečnější je pro mě jiná technologie – takzvaná stem separace, tedy rozdělení nahrávky na jednotlivé zvukové složky.

Programu předložím hotovou píseň a on se pokusí oddělit zpěv, kytary, baskytaru, bicí a další nástroje. Původně jde o technologii užitečnou třeba při přípravě karaoke, ale pro studium kytarových partů je neuvěřitelně užitečné. Najednou totiž mohu poslouchat kytaru, aniž by mi do ní Plíhal neustále zpíval. Používám zejména volně dostupný Demucs-GUI nebo online službu MVSEP.

Nejlépe se mi tak osvědčuje kombinace několika postupů: nahrávku rozdělím na jednotlivé stopy, potřebné pasáže zpomalím v Audacity, případně využiji automatický přepis a nakonec všechno ověřuji vlastním sluchem a na kytaře.

Guitar Pro a hotové tabulatury

Software, který používám pro zapisování tabulatur se jmenuje Guitar Pro 8. V tomto programu se dá vytvořit luxusní tabulatura, která může při troše úsilí znít velmi podobně předloze. Dá se pracovat s více nástroji, různými technikami hry, rytmem i tempem.

Musím přiznat, že v oblasti hudební notace mám stále určité mezery. Některé způsoby zápisu a značky pro specifické techniky hry pořádně neovládám, takže moje tabulatury mohou místy vypadat trochu neumětelsky. Snažím se ale především o správné tóny, rytmus a délky not.

Jako bezplatná alternativa existuje TuxGuitar. Sám ho nepoužívám, ale jeho výhodou je možnost otevírat soubory vytvořené v Guitar Pro.

Původně jsem si každou hotovou tabulaturu vytiskl a další poznámky doplňoval tužkou. Dnes postupně převádím všechno do aplikace Songbook Pro a papírových materiálů jsem se téměř zbavil.

Digitální podoba má ovšem také svá úskalí. Například vybitý tablet v tu nejméně vhodnou chvíli.

Zpěvníky a další zdroje

Samozřejmě nejsem jediný, kdo se pokouší Plíhalovy skladby přepisovat. Na internetu lze najít několik zdrojů hotových akordů a tabulatur, které mohou při studiu dobře posloužit.

Patří mezi ně například Supermusic nebo starší zpěvník Karla Plíhala. Oba zdroje však postupem času poněkud zestárly. Supermusic je pro mě po změnách designu obtížně použitelný a druhý web už mnoho let nevykazuje větší aktivitu.

Z dalších online zdrojů mohu doporučit Pixyho zpěvník.

V papírové podobě mám prakticky neustále po ruce klasický „černý“ zpěvník Písně Karla Plíhala od A do Ž od Hitboxu a akordovou bibli Akordy a jak na ně od Petra Rímského.

Na doporučení kolegy Jaromíra L. jsem se podíval také na Songsterr. Některé tamní tabulatury jsou zpracované opravdu dobře. Chvíli jsem dokonce uvažoval, že bych tam začal nahrávat i své přepisy.

Nakonec jsem od toho upustil. Pro vlastní potřebu mi nejlépe vyhovují soubory PDF a Guitar Pro, které mohu používat offline, a svůj zavedený pracovní postup zatím měnit nehodlám. Navíc jsou některé zajímavé funkce Songsterru dostupné pouze v placeném předplatném.

Nahrávání a MIDI experimenty

Pokud potřebuji kytaru nahrávat, používám zvukovou kartu Scarlett Solo čtvrté generace.

Pro výukové experimenty používám poměrně komplikovaný MIDI řetězec v následující podobě:

Kytara → Shure SM57 → Scarlett Solo → MIDI Guitar 3 → loopMIDI → výuková aplikace nebo Reaper s virtuálními nástroji od Ample Sound.

Kytary

Postupem času se pomalu stávám spíše sběratelem nástrojů nežli muzikantem.

Koupil a prodal jsem už asi desítku kytar různých výrobců. Některé byly dobré až výborné, některé horší, ale nakonec jsem se ustálil na dvou nástrojích, které používám střídavě podle charakteru skladby.

Marek Rejhon OM – fantastická kytara postavená na míru kladenským kytarářem a hudebníkem Markem Rejhonem.

Jan Fišer nylon hybrid „Krylovka“ – zakázkový nástroj určený především pro skladby vyžadující zvuk klasické kytary, ale s trochu odlišnou ergonomií.

Kapodastry

Nedílnou součástí Plíhalova kytarového stylu je kapodastr.

Někteří kytaristé na něj hledí trochu s despektem a kasají se, že dokážou zahrát píseň v libovolné jiné tónině. Což je jistě chvályhodná schopnost. Jenže při složitějších vyhrávkách jim pak jaksi začnou docházet prsty.

Kapodastr totiž neslouží jen ke změně tóniny. Umožňuje zachovat konkrétní prstoklady, otevřené struny a způsob vedení jednotlivých hlasů. A právě to bývá u Plíhalových aranží naprosto zásadní.

Já kapodastr používám skoro neustále. Za ta léta jsem vyzkoušel snad všechny možné výrobce a nakonec jsem zakotvil u značky Shubb.

V nouzi používám běžné jednostranné modely, ale nejraději mám Shubb FineTune, kde se přítlak nastavuje velkým kolečkem na spodní straně.

Mám také jeden český výrobek od Holoubka, pracující na podobném principu. Funguje dobře, i když zpracováním podle mě Shubbu trochu zaostává. Na druhou stranu stojí přibližně polovinu.

Kytaristé s neomezeným rozpočtem pak nedají dopustit na Elliott Capos. Ale dát téměř deset tisíc za kapodastr se mi zatím opravdu nechce…