V roce 1989 vyšlo album, které vzniklo ve spolupráci dvou muzikantů – Karla Plíhala a Emila Pospíšila. Z celého track listu jsem si do dnes zpracoval jen úvodní píseň Plachetnice a zbytek nic. Tak je možná čas to napravit. Celé album jsem si cestou do práce pustil a nakonec mi padla do ucha až úplně poslední píseň (nepočítaje tu poslední říkanku o Mandelince) – Špína. Je to na Plíhala trochu atypický text; snad ne úplně protest song, ale poselství je vcelku jasné. A řekl bych, že stále aktuální. V každé době se potkávají lidé morálně či duševně čistí s těmi špinavými. A bohužel hybnou silou společnosti bývají většinou právě ti špinaví…
Krom studiové nahrávky je píseň zastoupena i na výběru z roku 2018 nazvaném Alba a Bonusy 1984-1990, kde je na druhém CD track č.19 v podobě záznamu z živého vystoupení. V poznámce je uvedeno, že se jedná o nahrávku ze soukromého archivu zvukaře Petra Benesche. Pánové jako pan Benesch musí mít doma nastřádány neskutečné poklady.
Do tabulatury jsem si přepsal studiovou verzi a na obrázku vidíte první dvě sloky (komplet je v připojených souborech). Je to, myslím, píseň vhodná i pro začínající kytaristy. Žádné dvě sloky se ovšem v originále nehrají úplně stejně. Plíhal mění dynamiku, občas hraje dvě struny naráz a postup v některých akordech se mezi slokami liší.
V závěru poslední sloky je repetice posledního verše a na konci drobná ozdoba a akord C dur. Plíhal to nejspíš zahraje v 3. poloze jako tvar akordu A, ale já to prohrábnu jako standardní C dur. Doplním, že se obvykle hraje s kapodastrem na 3. poli – tónina Es dur.
Špína
[A] pixy.cz
[A] plihal.wz.cz
[PDF] spina.pdf
[GP] spina.gp