Druhá v pořadí na modrém albu Karla Plíhala je píseň Pozvánka. Jedna z mých oblíbenějších písní, kterou si pravidelně pro sebe prozpěvuji. Plíhal se v ní podělil o triky, kterými lákal dívky na rande – např. ovládat pračku jsem se já sám naučil teprve nedávno. Je trochu mrzuté, že se s námi autor textu nakonec nepodělil o pointu vtipu. Tak jsem si tedy našel jeden tematicky podobný:
Přijde pán jednou k doktorovi, ten se ho zeptá: „Co je vám?“
Pán smutně řek’: „Mám pocit, že slyším kolem sebe hlasy a nikoho nevidím.“
„A kdy se vám to stává?“
„No, vždycky, když telefonuju.„
Haha…no…ehm. Tak raději pojďme dál…
Ve studiu byla píseň nahrána v bohatší aranži s kontrabasem, perkusemi a syntezátorem. V úvodu zaznívá kytarové sólo intro, které však pro tentokrát ponechám stranou. Tabulaturu jsem si nakonec napsal spíše podle koncertní verze. Akordicky není píseň nijak zvlášť složitá, ale zas poměrně svižná. Ve zpěvnících se na jednom místě objevuje akord D9/F#, já jsem zde zvolil obyčejné D7. Na několika místech jsou hezké pasáže s příklepy, které dodávají skladbě charakter. Obvykle se hraje s kapodastrem na 4. poli, tónina E dur.
Pozvánka
[A] pixy.cz
[A] plihal.wz.cz
[PDF] pozvanka.pdf
[GP] pozvanka.gp