Ač je prvnímu studiovému albu už více než 40 let, písně na něm obsažené jsou stále parádní a aktuální. Konkrétně na píseň O blechách a tak jsem si vzpomněl, když jsem nedávno odcházel od veterináře s kočkou plnou blech a s přípravkem na jejich hubení. Do písně bych pak mohl připsat sloku o bleší genocidě.
Píseň mám v prvním exempláři na záznamech z koncertů z roku 1984 a už tehdy bylo poznávacím znamením písně „improvizační“ intro, kdy Plíhal demonstruje svoji kytarovou zručnost. V podobném stylu uvedl skladbu i na albu. Později na elektrickou kytaru tu zběsilou předehru hrál trochu jinak a obvykle doprovázel ji vtípkem: „…pardon, nechal jsem se unést…“.
Přistupme tedy na fakt, že zmíněná předehra k písni prostě patří. Tím se ovšem z relativně snadné záležitosti stává skladba prakticky nehratelná pro většinu kytaristů. Odposlechl jsem to a sepsal do tabulatury ze studiové nahrávky. Samozřejmě to nejsou žádné náhodné noty, ale variace/sestup ve stupnici A moll. Akorát je to trochu rychlejší. Sám to ani omylem v plné rychlosti nezahraji, ale věnuji tomu denně pravidelně pár minut času a třeba to někdy do těch prstů přejde. Kapodastr dával na koncertech Plíhal na třetí pole, na albu na druhé pole. Na elektrickou kytaru hrál píseň bez kapodastru.
Na obrázku výše je tedy první sloka, zbytek v přiložených souborech. Při pečlivějším poslechu vnímám při postupu písní změny dynamiky, některé pasáže Plíhal trochu zrychluje a některé osminové noty v rámci jednotlivých taktů nemají úplně trvání podle metronomu. Výsledek pak zní více zajímavě a živě.
O blechách a tak
[A] pixy.cz
[A] plihal.wz.cz
[PDF] o_blechach.pdf
[GP] o_blechach.gp