Není možno než nemilovat píseň Mikymauz, kterou Nohavica nahrál v roce 1993 na albu, kterému dala tato skladba i název – Mikymauzoleum. Autorem textu je Nohavica, autorem hudby je ovšem Karel Plíhal. Jarek Nohavica se ve zpěvníku Komplet 1 podělil o pozadí vzniku této písně. Asi to nebyla pro oba lehká doba. Nohavica se vracel na pódia po vyhraném zápase s démonem alkoholu, dokonce si pobyl pár měsíců v léčebně. Plíhal také přiznal, že měl problém s alkoholem a od roku 1993 je abstinent. A v této atmosféře vzniklo album, které patří mezi skvosty písničkářské tvorby 90. let. Sám Nohavica pak fúzi svého textu a Plíhalovy hudby v Mikymauzovi popsal takto: „Zpívat se to nedalo, intervalové skoky jsou neskutečné, ale náladu to má…“.
Ze všech možných verzí, které se dají najít na YouTube je samozřejmě bezkonkurenčně nejlepší studiová verze, kde na kytaru hraje Plíhal a je to samozřejmě slyšet, Nohavica by to takhle nevysmahl… 🙂
Vhledem k tomu, jak je Nohavica populární, je počet dostupných kytarových tabulatur s jeho písněmi řádově větší než u Plíhala. K samotnému Mikymauzovi lze na obvyklých místech najít více či méně přesné tabulatury a na YouTube je několik více či méně kvalitních lekcí a coverů. Přesto cítím, že se musím s touto písní vypořádat po svém. Jako základ jsem vzal tabulaturu, kterou mám z již nefunkčního serveru Kytarové nebe a trochu si ji upravil.
Sloka se hraje 2x opakováním známého motivu, mírně se liší zakončením. Hlavní obtíž je v podobě té sekvence 1-3-1-0 na druhé struně s příklepy a odtahy. V některých tabulaturách jsem viděl zápis takový, že ten odtah začíná až od tónu d. Osobně si ale myslím, že to Plíhal přiklepne už od toho předchozího céčka. Basový tón G jsem se naučil hrát takovým dost prasáckým způsobem a to tak, že ho držím palcem z druhé strany krku. Asi to není úplně správně, ale umožňuje mi to nechat tón znít po celou dobu taktu až do přechodu do akordu F. V originále Plíhal ten bas nedrží celou dobu, myslím že hraje prostředníčkem G na 6. struně a pak ho uvolní, jakmile začíná hrát postup e-f-e na první struně.
Sluší se podotknout, že ačkoliv se píseň běžně zapisuje v tónině A moll, ve skutečnosti je originál v G moll. Ve studiové verzi se to hraje na kytaru podladěnou o jeden tón dolů. Celé je to pak ještě o level temnější. Pro mě osobně je to hlasově úplně mimo moje možnosti, takže nejenže tu kytaru neladím dolů (což bych stejně asi nedělal…), ale naopak to ještě hraju s kapodastrem na druhém poli. Vlastně většinu těch tklivých písní od Nohavici, které jsou v E moll musím hrát minimálně s capo II.
Refrén sestává nejprve v dvojitém opakování tlumených nebo netlumených úhozů akordů E, F, Dmi a E, pak nějaké to máchání v Dmi, G7, C, E4 a E načež je to zakončeno snadným rozkladem akordů Ami, Ami/G, F, E a Ami. V tom úplně posledním Ami je pak takový slajd na 5. pražec, kde se zahrají poslední dva tóny.
Do souboru ke stažení dám svoji tabulaturu i tu původní, ze které jsem na začátku vycházel…
Mikymauz
[A] pixy.cz
[T] plihal.wz.cz
Soubory ke stažení: zip archiv – gp a pdf